Albrecht z Valdštejna

Albrecht z Valdštejna
14. září 1583 Heřmanice u Jaroměře – 25. února 1634 Cheb

Albrecht z Valdštejna, celým jménem Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, vyvolává dodnes ohnivé debaty nejen mezi historiky. Zradil svého císaře a krále, aby dosáhl ještě větší moci? Nebo byl jen obětí intrik? Ať už se přikláníte k jakékoliv teorii, není pochyb o tom, že Albrecht z Valdštejna byl jednou z nejvýznamnějších postav českých i evropských dějin, výjimečně zdatný obchodník, politik a armádní velitel.

Dětství Albrechta z Valdštejna

Albrecht se narodil v Heřmanicích 24. září 1583 Vilémovi z Valdštejna a Markétě, rozené Smiřické ze Smiřic. I přes svůj významný původ nepatřili Albrechtovi rodiče k těm majetnějším Valdštejnům. Matka i otec zemřeli, když byl Albrecht ještě dítě. Jeho výchovy se ujal člen Jednoty bratrské Jindřich Slavata a Karel z Valdštejna.

Studia Albrechta z Valdštejna

Albrecht navštěvoval zámeckou školu v Košumberku, kde získal základní vzdělání a průpravu v jízdě na koni, společenském chování a zacházení se zbraněmi. Dále mladý Valdštejn studoval na evangelickém gymnáziu v Goldbergu, kde se mimo jiné naučil výborně německy. Následovala studia v Altdorfu u Norimberku a škola života během jeho cest po evropských zemích. Po návratu z cest v roce 1602 se začal věnovat své vojenské kariéře.

Vojenské začátky Albrechta z Valdštejna

První kroky ve vojenských botách vedly Albrechta na uherská bojiště do války s Turky, kterou v té době vedl císař Rudolf II. Mimo menších újem na zdraví si Albrecht z bojů přiváží zpět do Čech i hodnost hejtmana - velitele pěší kompanie.

Konvertováním ke katolíkům si následně otevřel dveře k dalším vojenským i společenským postupům. Záhy se stal Albrecht hejtmanem u pěšího pluku. Velký společenský přínos pro něj měl sňatek s bohatou vdovou Lukrécií Nekšovou z Landeka, která vlastnila několik moravských panství. Po pěti letech manželství Albrecht ovdověl. Kromě zármutku mu rok 1614 přinesl i kariérní postup. Stal se plukovníkem pěchoty moravských stavů.

Podnikání Albrechta z Valdštejna

Albrecht z Valdštejna díky svému značnému jmění, které po nezdárném konci stavovského povstání ještě vzrostlo, vlastnil značnou finanční hotovost. Tu kromě půjčování šlechtě využil pro nákup zkonfiskovaného majetku po povstalcích proti císaři.

Kariérní i společenský vzestup

V roce 1623 získal Albrecht nejnižší generálskou hodnost - generál strážmistr. Nedlouho poté si díky druhému sňatku s Isabelou Kateřinou z Harrachu pomohl i na společenském žebříčku. Záhy je povýšen na knížete frýdlantského, a po prvním společenském postupu přichází další. Tentokrát do hodnosti říšského knížete s titulem vévoda frýdlantský. Společenský vzestup však nepřinesl jen moc, ale i první intriky. Jeho nepřátelé poslali císaři stížnost o 42 bodech v níž Albrechta obviňují z nezákonných machinací a dalších zločinů.

I přes jistou vlnu nevole se stal Albrecht z Valdštejna po roce 1624 nejmocnějším a nejbohatším mužem v Čechách. To mu však nestačilo, proto se zaměřil na mezinárodní aktivity.

Mezinárodní aktivity Albrechta z Valdštejna

V roce 1625 postavil Albrecht pro císaře Ferdinanda II. velkou armádu, kterou již jako velitel veškerého vojska v říši posílá do bojů v severním Německu. Další vojáky verbuje vévoda v Chebu a jeho okolí a s cca 16 000 muži vyráží směrem na Schweinfurth. Během tažení proti dánskému králi Kristiánovi IV. obsadil Albrecht se svou armádou Halberstadtsko a Magdenbursko. Zde také vznikla základna Valdštejnova vojska pro Německo. Konflikt se však táhl příliš dlouho a Albrechtovi dobré vztahy s dvorem začaly kvůli nedostatku peněz a rozdílnosti názorů na ukončení bojů ochabovat. Díky kýženému vítězství císařských vojsk u Dessavy se na krátkou dobu opět Valdštejnova pozice u dvora zlepšila. Válečný konflikt s Dánskem se podařilo Albrechtovi z Valdštejna vyřešit dobrou taktikou a obratným manévrováním bez velkého krveprolití a zbytečných výdajů. Vyrazil rozprášit vzmáhající se zbytky dánského vojska a to se téměř bez boje rozprchlo.

Za Valdštejnovy zásluhy…

Jako kompenzaci nákladů vynaložených na armádu získal Albrecht od císaře Meklenbursko a titul meklenburského vévody. Stal se tak říšským knížetem nezávislým na císaři. Dalšími poctami bylo získání hodnosti nejvyšší generální polní hejtman a také generální hejtman v Baltickém a Oceánském moři - měl být kapitánem dosud neexistujícího císařského válečného loďstva. Proti Albrechtovi, který byl nyní na vrcholu moci se zvedla vlna závisti, kritiky a intrik. Nakonec po nátlaku kurfiřtů zbavil císař Albrechta vrchního velení nad celou armádou. I po jeho propuštění však císař často žádal Albrechta o radu ve věcech vojenských, který mu dobré rady bez známek jakékoliv zášti ochotně poskytoval a mohl tak alespoň částečně ovlivnit válečné dění.

Netrvalo však dlouho a Albrecht byl požádán císařem, aby se vrátil na post vrchního velitele císařských vojsk a zbavil tak říši saského vojska a exulantů. Přijal s několika podmínkami - získal absolutní moc nad celou říšskou armádou. Generalissimus zbavil zemi Sasů a vydal se do boje s armádou švédského krále Gustava II. Adolfa. I přesto, že v bitvě u Lützenu (1632) švédský král padl, byla považována za neúspěšnou, protože se císařská vojska z bojiště stáhla. Od té doby byla Albrechtovi vyčítána přílišná opatrnost ve vojenské strategii. Stížnosti na nečinnost armády přicházeli i samotnému císaři. Na důvěře nepřidalo Valdštejnovi ani dobytí Března švédskou armádou. Navíc Valdštejn místo aby jej dobyl zpět, se na zimu s celou armádou stáhl do Čech. Tím neuposlechl rozkaz císaře. Namísto bojů pokračoval Albrecht v mírových jednáních, která měla přinést Evropě všeobecný mír.

Nepohodlný Albrecht z Valdštejna

Nepřátelství vůči vévodovi rostlo a stále více lidí usilovalo o jeho sesazení z nejvyšších míst. Začátkem roku 1634 přišel Albrecht z Valdštejna sám s tím, že se vzdá generalátu. Pro císaře by to však znamenalo vyplacení vysokého odstupného, na které se ve válkou zruinované královské pokladně zdaleka nedostávalo.

Císařské dluhy vůči vévodovi, loajalita armády stvrzená podpisy 32 důstojníků v tzv. první plzeňské přísaze chápané jako akt nepřátelství a obvinění knížete Gundakera z Liechtensteinu z neposlušnosti a nedostatku respektu vůči císaři vedly k vykonstruování falešných obvinění ze zrady. Valdštejn se měl chtít údajně spojit s nepřítelem a zavraždit císaře s jeho rodinou, aby získal jeho moc a majetek.

Pro císaře bylo nejjednodušší volbou zbavit se Albrechta natrvalo a zkonfiskovat jeho rozsáhlý majetek. Nejprve jej v tajnosti zbavil nejvyššího vojenského velení a poté vydal rozkaz k jeho zavraždění, nebo zajetí.

Smrt Albrechta z Valdštejna

K vraždě došlo 25. února 1634 v Chebu, kde si Valdštejn myslel, že je v bezpečí. Mnohočetná skupina dragounů a mušketýrů v čele s Robertem Geraldinou, Walterem Deverouxem a Dionysem MacDanielem se vydala k Pachelbelově domu na chebském náměstí. Přemohli stráže a vévodu probodli na lůžku.

Albrecht z Valdštejna byl zavražděn z rozkazu císaře. Příkaz se zakládal na nepodloženém obvinění z chystané vzpoury, pokusu o převzetí moci a zavraždění císařské rodiny. Důkazy pro tato obvinění nebyly nikdy nalezeny. Císař se tím však zbavil nepohodlného věřitele.

Po Valdštejnovi…

Po Albrechtovi z Valdštejna zůstalo v Čechách mnoho památek. Kromě vojenských záležitostí se věnoval také zvelebování svých statků. Zvláštní péči prostřednictvím architektů a stavitelů věnoval svému sídelnímu městu Jičín. Architektonické památky zanechal ale také v Praze, Frýdlantu apod.